Jan Kryštof Müller se narodil 15. března 1673 v předměstí Norimberku, ve Wohrdu. V Norimberku studoval matematiku a kreslení u astronoma a mědirytce G.C. Eimmarta. Po čtyřletých studiích získal místo ve Vídni u císařského plukovníka Luigi Ferdinando Marsigli, který se zabýval přírodovědou a zeměpisem. Marsigli pracoval na velkém geografickém a hydrografickém díle o Dunaji. Müller pro toto dílo určoval polohy uherských měst. Roku 1698, po válečném a diplomatickém vítězství Rakouska nad Turky, doprovázel Müller Marsigliho na cestě do Uher. Jejich úkolem bylo vytvořit podrobnou mapu Uher, především uherského pohraničí. Mapa byla vyhotovena v měřítku 1 : 450 000. Během mapování Müller vykonával astronomická pozorování a pomocí busoly zaměřil větší řeky se všemi meandry. Práce na mapě Uher směřovaly k tomu, že roku 1708 byla Müllerovi svěřena tvorba velké mapy Uher v měřítku 1 : 550 000, která měla být vydána nákladem uherských stavů. Hlavním přínosem této mapy je správné zakreslení Dunaje. Ještě před vydání velké mapy Uher zažádal Müller, aby mohl pracovat na dalších mapách rakouských dědičných zemí a následně vytvořit velký „Atlas Austriacus“. Po mapě Uher následovala mapa Moravy a po dokončení tohoto díla následovala tvorba mapy Čech.

Oficiální povolení pro mapování Čech získal Müller 4. května 1712 v podobě císařského patentu, kterým se oznamovalo, „že císař Karel doporučuje všem a každému obyvateli a poddanému, osobám duchovním i světským, krajským hejtmanům, vrchnostem, opatům, prelátům, hrabatům a svobodným pánům svoji císařskou a královskou milost a dává jim nejmilostivěji na vědomí, že po způsobu jiných zemí se nejmilostivěji rozhodl dát rozvrhnout a zhotovit spolehlivou mapu svého dědičného Českého království.“ Samotné mapování bylo zahájeno roku 1712 v Bechyňském kraji. Financování takto nákladného projektu bylo čerpáno z výnosu silničních mýt. Po Bechyňském kraji následoval kraj Prácheňský a Plzeňský, v roce 1714 byl hotov kraj Chebský a Loketský a část kraje Žateckého. Vedle mapování jednotlivých krajů měl Müller za úkol mapovat a vyhotovit mapy pohraničních oblastí a mapu území, kterým měla vést vojenská pochodová silnice. Byla to oblast od Chebu až po slezské a kladské hranice, dlouhá 90 mil a široká 4 míle. Mapování Čech bylo ukončeno v listopadu 1717. Mapy jednotlivých krajů byly předloženy krajským hejtmanům k revizi. Začátkem roku 1720 byla odevzdána čistokresba celé mapy stavovskému výboru; byla sestavena z map jednotlivých krajů a rozvržena do 25 sekcí. K mapě byl připojen přehledný list zvaný „compendium“. Stavovský výbor se bez odkladů postaral o vyhotovení rytiny. Jednalo se o rozsáhlou a náročnou práci a v Čechách se nepodařilo najít nikoho, kdo by se tohoto úkolu zhostil. Proto byl do Prahy pozván augšpurský rytec Michal Kauffer, který měl zhotovit přehledný list a 25 sekcí velké mapy. Přehledný list měl být hotov do 6 týdnů a ostatních 25 sekcí do tří let. Müller se vydání mapy nedožil, zemřel během příprav mapování Slezska, 21. června 1721. Korigováním otisků zbývajících desek byl pověřen vojenský inženýr Jan Wolfgang Wieland.

Mapa byla dokončena roku 1722 a její plný titul zní „Mapa geographica regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano adiunctis circumiacentium regionum partibus conterminis ex accurata totius regni perlustratione et geometrica dimensione omnibus, ut par est, numeris absoluta et ad usum commodum nec non omnia et singula distinctius cognospenda XXV sectionibus exhibita a Joh.Christoph Muller, S.C.M. capitan.et ingen A.C.MDCCXX“.

Jejích 25 dílů lze sestavit do obdélníku, jehož rozměry jsou 2822 x 2403 mm, jednotlivé sekce mají rozměr 557 x 473 mm; spojením dílů vznikne největší historická mapa Čech. Měřítko mapy bylo určeno porovnáním délky obrazu 1 české míle s její skutečnou hodnotou; jeho zaokrouhlená hodnota je 1: 132 000. Měřítko přehledného listu, který je k mapě přiložen, je přibližně 1 : 649 180.

Spojením 25 dílů vznikne impozantní obraz, který je v rozích opatřen výzdobou vyrytou podle předloh českého malíře Václava Vavřince Reinera. Výzdobu vytvořil augšpurský rytec Jan Daniel Herz. Díky Reinerovu dílu patří Müllerova mapa k nejbohatěji a po výtvarné stránce nejkvalitněji zdobeným mapám 18.století. V levém horním rohu se nachází pohled na Karlův most a Pražský hrad, je zde vidět Staroměstská mostecká věž a část Hradčanského náměstí. Nad ním je zobrazeno Staroboleslavské paladium země České a sv.Václav v brnění a hermelínu, který svěřuje české země pod ochranu Panny Marie. Dále je zde anděl, který drží v levici korouhev s přemyslovskou orlicí a v pravici štít s týmž znakem. Přehledný list k velké mapě je zdoben mnohem spořeji. Vlevo nahoře se nachází český znak, vpravo nahoře je zobrazen pohled na Prahu, vlevo dole jsou vytisknuty vysvětlivky značek a vpravo dole vytisknut titul mapy. Müllerova mapa je zasazena do rámce, u kterého je použita obdélníková síť s délkově zachovanou 50 rovnoběžkou, tímto rámcem byla mapa opatřena ale až později. Důležitou součástí mapy je rozdělení země na 12 krajů, které byly zavedeny v roce 1714. Kartometricky byly získány jejich přibližné výměry.

Z hlediska topografického se jedná o velmi bohatou mapu. Ke znázornění hor a řek není v legendě uvedena žádná poznámka: hory jsou na vytištěné mapě zakresleny pomocí perspektivních obrázků hor, ačkoliv v rukopisných předlohách jsou zobrazeny půdorysně, tj. svahovým tónováním. Výškové údaje se na této mapě nenachází. Vodní soustava je bohatě prokreslená a popsána.

Velká Müllerova mapa byla pro svůj formát velmi nepohodlná, proto byla vydána ve zmenšeném vydání. Redukci obstaral Müllerův pokračovatel Johann Wolfgang Wieland. Bylo zachováno Müllerovo rozdělení do 25 sekcí, ale ty byly zmenšeny na 4/7 původní velikosti, takže zmenšené mapy mají měřítko 1 : 231 000. Rytina je opět dílem Michala Kauffera a úhledně a citlivě vystihuje původní velkou Müllerovu mapu. Výzdoba zmenšeniny nedosahuje takové uměleckosti, její rytina nepochází z dílny Herze, ale autorem je Jeroným Sperling. Müllerova mapa je považována za nejnákladnější a největší dílo staré kartografie, které bylo vyhotoveno jednotlivcem.

Z jednolistových kopií je po stránce grafické nejdokonalejší kopie z Condetovy dílny. Vyniká především formální uhlazeností a větší obsahovou kapacitou.

Müllerova mapa je uložena ve státních i soukromých mapových archivech a sbírkách v poměrně značném počtu výtisků, jeden z nich se nachází v Mapovém archívu Historického ústavu Akademie věd České republiky.

Text: Veronika Bělecká