O potřebě nového mapování rakouské monarchie definitivně rozhodly neúspěchy armády ve válce s Pruskem roku 1866. Více než sedmdesát let staré tzv. II. vojenské (Josefské) mapování se ukázalo jako zcela zastaralé. Mapovací akce z let 1869–1885 bývá běžně označována jako III. vojenské mapování.
Bylo opuštěno do té doby obvyklé měřítko 1:28 800 a nahrazeno 1:25 000 a zároveň změněn klad listů: bylo zavedeno dělení podle zeměpisné sítě. Na každé topografické sekci bylo zobrazeno území o rozsahu 15´ délkových a 7´30´´ šířkových. Celá monarchie byla zmapována za úctyhodných 16 let, za rok bylo změřeno přibližně 400 km2 včetně hornatých terénů, které neměly katastr. Originály topografických sekcí byly barevné, později rozmnožovány fotograficky a fotolitograficky již pouze černobíle. Oproti II. vojenskému mapování se velmi zdokonalilo zobrazení reliéfu a komunikací.
Území dnešní České republiky bylo mapováno nesouvisle:
v letech
1874–1875, kdy v souvislosti s mapováním okolí Vídně ve větším měřítku (1:12 500) byly mapovány malé oblasti na jižní Moravě, dále
1876–1877 východní Morava a následně v letech
1877–1878 zbytek Moravy a Čechy až po pražský poledník a
1878–1879 západní hranice Čech, horské oblasti na hranicích s dnešním Německem a až
1879–1880 zbytek českého vnitrozemí.
Na základě Saint-Germainské mírové smlouvy byly všechny originály topografických sekcí pro československé státní území předány Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Dlouho byly mapy nezvěstné, až v 90. letech 20. století byla velká část souboru objevena, zdigitalizována a Laboratoří geoinformatiky UJEP umístěna na web pomocí aplikace Zoomify (234 sekcí).
Speciální mapa v měřítku 1:75 000 odvozená z topografických sekcí byla publikována relativně brzy po mapování v letech 1874–1880. Na počátku 20. let 20. století Vojenský zeměpisný ústav dostal spolu s topografickými sekcemi (zakoupil reprodukční podklady generálních map 1:200 000 a přehledných map střední Evropy 1:750 000) také originální kresby a měděné desky všech 189 listů speciálních map 1:75 000. Ty byly opatřeny českým názvoslovím a zeleným přítiskem lesů a podle výsledků průběžné revize a reambulace topografických sekcí probíhající od roku 1920 stále udržovány aktuální. Listy, na nichž bylo velké množství změn, byly tištěny nově s novou grafikou – byly zpracovány barevně. Proto existuje velký počet vydání nerovnoměrně pokrývající celé území dnešní České republiky. Mapy vzniklé ze III. vojenského mapování zůstaly oficiálními mapami Československa i po 2. světové válce, nahrazeny byly až v roce 1956.
Text: Mgr. Eva Chodějovská
Další literatura:
František BOGUSZAK – Jan CÍSAŘ: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století, Praha 1961
Karel KUCHAŘ: Mapové prameny ke geografii Československa, in: Acta Universitatis Carolinae – Geographica 2, Praha 1967, s. 57–97
http:\\oldmaps.geolab.cz – Třetí vojenské mapování